Je známo, že oba dva jste bakovští patrioti, kteří před florbalovou cestou hrávali oba hokej. Můžete popsat vaše hokejové začátky?

Stonek: Já si upřímně ani začátky moc nevybavuji. Jenom vím, že mě ve 2. třídě hodili do brány, protože to bylo v útoku asi úplně beznadějný?

Kendy: Začátky byly v Mladé Boleslavi, kde jsme bydleli, s tátou jsme chodili na veřejné bruslení na zimák, potom jsme přešli na tréninky přípravky.

Jak se vám oběma v hokeji dařilo? Měli jste nějakou vizi, že byste se hokejem mohli živit?

Stonek: Já myslím, že pokud je někdo do toho sportu pořádně ponořený, tak určitě někde vzadu sní o tom, že se někam prosadí. Nicméně, jak říkám, mně ten pořádný fanatismus pro sport spustil až florbal, v hokeji jsem to pro svojí povahu neměl v hlavě tak nastavené.

Kendy: Dařilo se celkem dobře. Živit úplně nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel.

Proč jste se rozhodli skončit s hokejem?

Stonek: Já jsem se tenkrát přesouval za školou do Turnova. Chvíli jsem s hokejem pokračoval v Jablonci, ale to byl jenom takový dojezd. Vlastně to tenkrát byly takový nezvyklý kroky. Už na střední dojíždět mimo Boleslav, kterou jsme měli pořád blízko. Na chvíli jsem pak nedělal závodně žádný sport, přitom si bez toho neumím představit život ani teď, natož tenkrát.

Kendy: Faktorů bylo víc. Nějak to tehdy prostě nevyšlo.

Do florbalových vod vstoupil nejprve Stonek. Osobně si pamatuji závěr sezony 2009, kdy jsi začal chodit na tréninky s hodně krátkou florbalkou a přesto jsi patřil technicky hned mezi nejlepší. Čemu přisuzuješ takto dobrý start?

Stonek: Určitě neskutečný skok v přístupu trenérů a celkově lidí okolo. Honza Kovář po nás chtěl, abychom měli docházku, makali, ale zároveň byl ze své povahy vstřícný a přístupný si o všem pokecat, rozebírat cokoliv. Navíc i tenkrát studoval tělovýchovu v Hradci a mě ty věci začali zajímat, tak bylo fajn se něco dozvědět. Prostě jsem se cítil dobře v tom prostředí. Navíc mi přijde, že pro tyhle sporty máme v rodině i nějaké vlohy, takže to možná tak beznadějný nebylo a tím, že jsem začínal dejme tomu na nižší úrovni a rovnou tak patřil k těm lepším hráčům v týmu, tak se ta motivace a zápal pro věc budoval trošku rychleji.

Do první dorostenecké sezony jsi vlítl jako uragán a hned vyhrál kanadské bodování týmu. Tehdy ještě Vojta nehrál, kdo byl tvůj parťák v lajně?

Stonek: Tenkrát jsme tvořili dynamické trio s Danem Bursou a Michalem Tvrzníkem. V druhé lajně nás doplňovalo ikonické duo Nezdara - Hlavatý. Z prvního tréninku si pamatuju ještě Páju Němečka, který mě tenkrát hrozně pil krev, protože byl o poznání lepší než já, a to se mi nelíbilo. Jezdil Kuba Zeman s Jířou Pospíšilem, kteří potom přičuchli a byli úspěšní v Liberci. Pak navíc přišel ještě Adam Erler, a ten do toho taky slušně bodově šlapal. To mě solidně hecovalo.

V sezoně 12/13 jste už nastupovali ve třetiligovém týmu juniorů, kde se začínalo tvořit jádro týmu, který začal sbírat úspěchy v sezonách budoucích. Jak oba vnímáte tuhle z mnoha pohledů zlomovou sezonu?

Stonek: Já jsem tenkrát utekl na půlku sezóny do Boleslavi, protože jsem to chtěl zkusit o patro výš. Jelikož to tam první rok nebylo podle představ, tak jsem se vrátil zpět. Tady jsem mohl hrát 3. ligu juniorů a navíc jsem už hrával i 2. ligu mužů. Tenkrát to bylo super. V juniorech jsme se přetahovali s Jabloncem a bylo to celkem vyhecovaný. Hodně z nás jmenovaných výše, plus mlaďasové Honza Havlín a Martin Hejduk, pak tvořili základní kostru v dalších letech. V mužích jsem si zase zahrál po boku Radima Kolomazníka, Petra Brože, Jardy Tomeše, Míry Poláčka, Vráti Salaby a dalších. V první lajně nás táhlo trio legendárního sousloví Pala - Kouřil - Vocásek. Rád na to vzpomínám.

Kendy: Pro mě to byla první sezóna, takže jsem se se vším seznamoval. Bylo ale vidět, že tým, a klub obecně má na to hrát vyšší soutěže.

Stonku, ty jsi pak zamířil do Mladé Boleslavi, kde jste nejdříve vybojovali postup z druhé ligy a další sezonu jste byli třetí po základní části v lize první. V čem tě zkušenost v elitní juniorské soutěží posunula dál?

Stonek: Ten první rok jsem tam vydržel půl sezóny. Byl to obří skok stran taktické přípravy na utkání a celkově úplně jiný pohled na florbal, než jsem znal z Turnova. Pochytit všechny ty věci pro mě bylo nesmírně náročné a jelikož se tam chtělo okamžitě postoupit zpět mezi elitu, tak tam pro kluka, který toho musel navnímávat tolik, nebyl takový prostor. I proto jsem se tenkrát vrátil, což byl jeden z nejlepší kroků, které jsem ve florbalové kariéře udělal.

V Turnově jsem dostal prostor si utříbit myšlenky, nějaké ty taktické věci jsem se pokusil přehodit do té naší juniorky. V mužích už se něco takového taky řešilo, takže když jsem to pak za rok zkusil znovu, tak jsem se paradoxně prosadil mnohem lépe, i když se v Bolce hrála vyšší soutěž a byli tam lepší hráči, než sezónu předtím. Pamatuju si, že se nás na prvním tréninku sešlo snad šedesát, obří draft hráčů, někteří dojížděli fakt z daleka. Tenkrát jsme v té nejvyšší juniorské lize nakonec vypadli v semifinále a byli třetí, takže mám doma bronz. Odehrál jsem toho fakt hodně, zkušeností hromada.

Kendy, ty jsi naopak pokračoval v Turnově ve druhé juniorské soutěži a začal jsi pravidelně hrát i za muže ve druhé lize. Kdo patřil, mimo tebe samozřejmě, mezi nejlepší hráče v juniorském týmu?

Kendy: Nechci úplně jmenovat, abych na někoho nezapomněl, ale bylo spousta tahounů, kteří se pak podívali i do turnovského áčka.

Přestup do mužů, spanilá jízda tehdy třetí ligou a jasný postup do ligy druhé. Tehdy už bylo jasné, že prvních pět týmů postoupí do nově vznikající Národní ligy. Byl cíl soutěž udržet nebo se rovnou pokusit o postup? Jak se sezona vyvíjela?

Stonek: Rovnou jsme chtěli postoupit do Národky. Myslím, že jsme si pro to šli celkem přesvědčivě, ale ke konci to trošku skřípalo. Nakonec rozhodovalo až poslední dvojutkání s Plzněmi. Tenkrát nám stačilo porazit alespoň jednu a ta slabší vycházela na poslední kolo, takže to smrdělo pořádným dramatem. Nakonec jsme však porazili už v sobotu FBC, které bylo tuším druhé. Euforie jako prase, Štěpán rozhodoval ze své kanceláře, odskočený za osou, asi minutu před koncem. Jak jsme na sebe potom naskákali si pamatuju dodnes.

Kendy: Cíl byl pokusit se rovnou o postup, právě z důvodu toho, že mělo možnost postoupit hned pět týmů. Navíc do týmu přišlo spoustu posil, mezi nimi hlavně Štěpán Matěcha, takže ambice byly velké. Zároveň ale druhá liga byla něco nového, takže jsme celou sezónu o postup bojovali. Když jsme v předposledním zápase sezóny rozhodli proti Plzni pár vteřin před koncem o postupu, byl to jeden z mých největších florbalových zážitků.

Páté místo zajistilo postup do Národní ligy. Mnoho zainteresovaných si myslí, že v Národní lize začíná “velký florbal”. Začíná se hodně řešit taktika, videopříprava a řeší se i vhodné doplnění týmu. Jak jste to viděli vy?

Stonek: Asi to tak je. Já si spíš první sezónu pamatuju s cílem zahrát si první playoff, a to se povedlo. Trošku překvapivě si nás vybral první a suverénní Chomutov. My pak na 10 lidí vedli 2:1 na zápasy a málem se probránili do semifinále.

Kendy: Znát to bylo, příprava na zápasy musela být větší. Nicméně jak stále bylo nadšení z postupu a i přesto, že se tým pořád ještě budoval se nám podařilo postoupit těsně do play off, kde jsme sbírali další zkušenosti, které nám poté myslím si hodně pomáhali v následujících sezonách a zároveň potrápit tehdy vítěze základní části Chomutov, kde první zápas šlo na “Sucháče” snad 80 střel a stejně jsme vyhráli 6:5 v prodloužení.

Po první účasti v play-off přišly dvě snové sezony, dvakrát druhé místo po základní části a dvě účasti v semifinále. Pomýšleli jste tehdy na možnost, že by se Turnov mohl podívat do první ligy nebo to byla spíš utopie?

Stonek: Myslím, že to bylo hodně blízko. Pak samozřejmě otázka, jak by se to dalo reálně dělat dál. Už takhle si myslím, že řada věcí nebyla ready ani na vyšší boje v playoff Národní ligy. Tu sezónu pod Peťou Pánkem jsme to měli udělat, alespoň tu ligu vyhrát. Tam jsme měli tým doplněný o další nadstandardní hráče a prohráli s Královákem v “game seven” semifinále, i když se tedy hrálo jen na tři vítězný. Ale to je přesně otázka, jak by to šlo potom dál. Tu další sezónu už to byla myslím utopie, přesto ukončená jedním z nejlepších zážitků, kdy jsme si do čtvrtfinále vybrali Budějovice, se kterými jsme v ZČ 2x prohráli, potom prohrávali i v sérii 0:2 a nakonec to celé otočili na 3:2. Myslím, že jsme při výběru šli se Štěpánem proti týmu a zvolili si ty Budějovice sami. Za stavu 0:2 nám tedy úplně dobře nebylo.

Kendy: V sezoně 15/16 určitě, to byla sezona, kdy jsme podle mě měli reálnou šanci dostat se do první ligy a celkově jsme byli herně na vrcholu. Bohužel jsme v rozhodujícím utkání semifinále s Královým Dvorem prohráli v prodloužení …

Do covidové sezony hrál Turnov až na jednu výjimku vždy play-off. Poté však skončilo velké množství hráčů a Turnov hrál už jenom o záchranu, která se mu v loňské sezoně nepovedla. Proč se nepodařilo udržet ještě celkem mladý tým?

Stonek: Upřímně. Těch sezón, kdy hrozil alespoň částečný rozpad té party a základní kostry týmu bylo celkem dost. Myslím, že jsme se Štěpánem vynaložili opravdu hodně úsilí, aby se tento moment oddálil. Neděláme profi sport a ani ho neděláme na nejvyšší úrovni, takže se ani není čemu divit. Postupem času nám prostě ty nejbližší spoluhráči končili nebo už tomu nebyli schopni dávat tolik, aby se nám to vyplatilo dělat dál. S příchodem mladší generace bylo potřeba sjednotit i řadu věcí mimo tým, a to se podle mě za ty 2-3 sezóny nepovedlo. Ve výsledku jsem rád, že jsem odešel dříve, než se mi všechny moje vzpomínky zakalily.

Kendy: Nedokážu úplně říct za ostatní. Kdybych to ale popsal za sebe, tak asi došlo po sezónách v play down k určitému vyhoření a hlavně přišel i pracovní život v Praze, takže už tomu prostě nešlo dávat 100 %.

Oba dva jste s florbalem během covidu skončili, nicméně jste se pokoušeli pomoci při záchraně soutěže v minulé soutěže. Nepřemýšleli jste nad návratem mezi mantinely?

Stonek: Já bych určitě hrál klidně dál, ale už na to fakt není čas. Priority jsou už jinde a naštěstí mám alespoň v jiné pozici florbalu pořád dost.

Kendy: V poslední době nad tím nepřemýšlím.

Aktuálně Turnov bojuje v divizi, sledujete, jak si vede? Co na jeho výkony říkáte?

Stonek: Samozřejmě, že výsledky sleduji a dokud bude za Turnov nastupovat alespoň jeden hráč, kterého jsem poznal osobně, tak sledovat budu. Jsem rád, že se po špatném startu dali kluci dohromady a teď budou bojovat v play up. Osobně si myslím, že na postup je ještě čas, ale pokud jsou na to kluci i klub připravený, tak bude super, když se to povede.

Kendy: Koukám na výsledky, jsem rád, že po pomalejšímu startu se klukům daří a přeju hodně štěstí do play up. Doufám, že se podaří postup.

Mnoho čtenářů určitě zajímá, jak vznikly vaše přezdívky. Podělíte se o své příběhy?

Stonek: Mě se jenom Honza Kovář zeptal, zda mi může říkat Stonku, protože tak říkali na škole jinému Tondovi. Nijak mi to nevadilo, určitě jsou horší přezdívky?

Kendy: Během mého prvního Czech Open jsem měl být vyzvednut v Bakově autem, které jelo z Turnova do Prahy, bohužel na to Radim zapomněl, takže se pro mě vracel z Černého Mostu, tak vniklo, že jsem zůstal sám doma - Kevin. :)

Uvidíme někoho z rodu Palatínusů hájit turnovské barvy někdy v budoucnu?

Stonek: Možné je vždycky všechno.

Kendy: To asi začnu řešit, až to bude aktuální.

Jaké turnovské hráče včetně brankáře byste si přály do své vysněné lajny?

Stonek: Suchomel - Vitásek, Palatínus A. - Matěcha, Sekyra, Palatínus V. - kolikrát jsem něco takového psal do týmové skupiny při nominacích. Až mě teďka lehce zamrazilo, byla to jízda.

Kendy: Antonín Palatínus, Štepán Matěcha, Pavel Sekyra, Tomáš Vitásek, Martin Hejduk, Petr Suchomel

Co pro vás znamená oddíl florbalu TJ Turnov?

Stonek: Nepopsatelná věc, ale zkusím. Srdcová záležitost, hromada nádherných vzpomínek, florbalová kolébka, počátky fanatismu.

Kendy: Srdcovka, jako ve znaku.