160_20230809_121513.jpg

Rozhovor s Jardou Nezdarou

V sérii rozhovorů ke dvacátému pátému výročí založení našeho oddílu jsme jako dalšího vyzpovídali Jaroslava Nezdaru. Tento borec nikdy nepatřil k největším hvězdám, přesto je jeho stopa nesmazatelná. Čtěte náš další obsáhlý rozhovor.

Na začátek klasická otázka - jak ses k florbalu dostal?

Zdravím všechny příznivce turnovského florbalu.

Moje začátky florbalu byly vlastně dva. Úplně poprvé jsem se o florbalu dozvěděl prostřednictvím náboru, ale po zhruba roce jsem svoji účast na trénincích ukončil. Můj druhý začátek byl už vydařenější. Kamarád ze základní školy mě pobídl, zda bych nechtěl jít s ním na florbalový trénink, no a od té doby jsem se stal příznivcem této hry až doteď.

Jaké bylo tvoje první soutežní utkání - na co konkrétního si vzpomeneš?

Moje první soutěžní utkání bylo za starší žáky, v Liberci, ve Sportovní hale ZŠ Dobiášova. Pamatuji si, že jsem zaznamenal jednu asistenci, ze které dal Michal Ježek branku. V té době mě florbalová utkání zřejmě moc neoslovila, jelikož jsem na další utkání vždy hledal výmluvy, jak se jich neúčastnit. Většinou to byla nějaká oslava, v tu chvíli jsme slavili poměrně často.

Jakými všemi mládežnickými kategoriemi jsi prošel?

Starší žáci, dorost a junioři.

Odehrál jsi tři sezony v první lize dorostu. Která sezóna ti přišla nejlepší?

Nevím, jestli dokážu vypíchnout nejlepší sezónu, to asi ne. V té první s námi ještě hrál špílmachr pan Matěcha a jeho elegantní otočky byly jak ze StarDance, tak to místy byl celkem zážitek. V té první sezóně jsme taky nad očekávání vyhráli první dva zápasy, což bylo super. První sezóna byla určitě nejnáročnější, jelikož jsme do soutěže nastoupili jako nováčci a o týmech, které nás čekaly, jsme neměli moc povědomí. Ty další roky byly ale dost obdobné. Vždy se našlo pár týmů, se kterými jsme drželi krok, pak tam ale byly týmy, které nás výrazně přehrávaly. Každá sezóna mi přinesla zážitky a nějaké zkušenosti do budoucna.

Až do juniorů jsi hrál často po boku Lukáše Hlavatého, se kterým se vám bodově velmi dařilo. Co zpětně hodnotíš jako nejsilnější stránku vaší spolupráce?

Často jsme spolu hráli na trénincích a docházeli jsme na tréninky turnovského béčka, a tak jsme byli i relativně sehraní, herně jsme si rozuměli. Navíc jsme byli i dobří kamarádi mimo florbal, což k tomu výkonu také něco přidalo. Já vždycky, když jsem s někým hrál, tak jsem musel být s těmi lidmi za dobře a vědět, co od nich čekat, pak se mi hrálo dobře. Myslím, že to tak mám doteď.

Po úspěšném ročníku v juniorech ses posunul do dospělé kategorie, ale místo očekávaného A-týmu ses rozhodl pro B-tým. Co tě k tomu vedlo?

Zřejmě to byla nervozita z něčeho nového, čemuž já se moc dobře nepřizpůsobuji. Už tam byl větší tlak na to, jak hrát. Já jsem si občas rád udělal nějakou věc navíc, která třeba byla zrovna riskantní (to v béčku dělám neustále) a takové situace nebyly zrovna vítány, což na jednu stranu chápu. Tak jsem radši dal přednost béčku, kde to bylo herně otevřenější. Navíc já jsem si nikdy nestanovoval cíle, hlavně jsem chtěl, aby mě ta hra bavila. To potom s přechodem do áčka trošku opadlo, byl jsem tam svázaný nějakým scénářem, jak hrát, to jsem se sice vždycky snažil, ale nic moc navíc jsem už nepřidal.

Další sezónu ses už objevil jenom u elitního týmu a pomohl jsi vybojovat postup do divize. Co ti přijde na mysl při vzpomínce na tuto zlomovou sezónu?

Myslím, že to byla hlavně dobrá parta lidí, která ten tým tvořila a vzájemně se podporovala, alespoň takhle to nyní vnímám. Pak se naše hra zvedla i s příchodem Štěpána, který měl bohaté zkušenosti. Bylo to moc hezké období.

V sezóně 14/15 jsi v premiérovém ročníku Turnova v Národní lize nakoukl do play-off. Jak se ti v takticky svázaných zápasech hrálo?

Jak bývá zvykem Turnova, tak daleko líp hraje podle tempa, které diktuje soupeř. To je podle mě zrovna jeden z příkladů tohoto play-off. Chomutov byl v té době úplně někde jinde, a i tak jsme s nimi hráli dost vyrovnanou bitvu. Zrovna tohle je play-off, na které rád vzpomínám, protože mě to neuvěřitelně bavilo.

V Národní lize jsi odehrál ještě několik sezón, jak v play-off, tak play-down. Jaká tobě osobně přišla nejlepší?

Mně se líbila úplně ta první, kde jsme byli velmi bojovní a hned jsme se prokousali do vyřazovací části. Tým tvořila skvělá parta lidí, což je základ úspěchu týmového sportu. Co se týče play-down, tak to byla neuvěřitelně dlouhá sezóna. Co mi utkvělo v paměti a přišlo mi to jako hezké gesto bylo to, že nás na posledních pár zápasů doplnil a podpořil Radim Kolomazník, který už s námi daný rok nehrál, ale bez problému se do naší hry zapojil.

Jsi také známý svojí věrností rezervnímu týmu. V uplynulé sezóně jsi nasbíral neuvěřitelných 46 kanadských bodů, což je nejvíc ze všech tvých dosavadních sezón. Jaký je recept na vzrůstající výkonnost s věkem?

Ten počet mě taky trošku udivil, protože dříve jsem ty body moc nesbíral. Asi je to částečně způsobené tím, že po hřišti relativně hodně běhám a jak nás jezdilo málo, tak jsem se dostával do více šancí. Jediný, co mě mrzí je, že jsme museli na úkor spolupráce T.K.S. opustit regionální ligu, ve které jsme se právě s malým počet hráčů snažili o nějaký výsledek, ten ale přišel vniveč.

Kdybys mohl složit nejlepší pětku ze všech turnovských hráčů napříč historií v nejlepší letech a kondici, jaká by byla tvoje volba a proč?

Petr Brož, Štěpán Matěcha, Tonda a Vojta Palatínusovi a šermíř Vitásek. Technicky šikovní kluci, co měli/mají přehled ve hře. Dál, kdybych mohl ještě jednoho, tak by to byl Pavel Sekyra, který se během zápasu ani nezapotil, ale vždycky byl klíčovým hráčem, protože jeho sehranost se Štěpánem udivovala kdejaký tým.

Zdobí tě velmi dobrá technika a také netradiční nájezdy - co konkrétně se ti na hřišti nejlepšího podařilo?

Děkuji, to slyším prvně. Jednou jsem na nějakém videu viděl nájezd, kde si hráč obhodil brankáře, proběhl za bránou a doklepl míček do branky. Od té doby to stále zkouším, ale bohužel žádný nájezd v soutěži se mi ještě takto nepovedl, moc jsem jich teda také nejel. Mám v paměti dva góly, první byl za dorost, kdy všichni spoluhráči odběhli střídat a já jsem zůstal u standardky sám, odběhla i čtveřice protihráčů a já tam stál pouze proti gólmanovi a obránci. No tak jsem nad tím moc nepřemýšlel a zkusil jsem vystřelit, no a vyšlo to. Další můj gól, který mám v paměti, byl proti Králováku, na ten si jistě všichni zúčastnění vzpomenou, vy ostatní ho najdete na Facebooku, kam mi ho Antonín přišpendlil.

Uvidíme tě Jardo ještě někdy v jiném týmu než v béčku?

Nad tím jsem zatím neuvažoval. Možná kdyby se přihlásila liga veteránů, tam už bychom si mohli plácnout s pár klukama.

Nicméně, rád bych aby nás jezdilo v další sezóně více. Takže pojďte hrát za béčko, je to super, žádný stres, pinknete si a s klidnou hlavou zase jedete domů.

Důležitá otázka na závěr - půjdeš v pátek na bazén?

Jo bazén, to je moje velké téma. Jelikož jsou prázdniny, tak nepůjdu, nicméně opět začnu chodit, jakmile odstartujeme nový školní rok.