V historických tabulkách se dá dohledat, že tvá registrace v Turnově proběhla 29. 10. 2007. Za pár dní to bude 16 let a i v letošní sezoně figuruješ na soupisce B týmu. Jak ses dostal k florbalu obecně?

Docela to letí, ani bych neřekl, že je to tak dlouho. K florbalu jsem se dostal přes bývalého přítele sestry. Jelikož je to sport podobný hokeji, tak mě zaujal a já se ho zeptal, zda by byla možnost chodit na nějaké tréninky. Za pár dní už jsem běžel do místního sportu s pár stovkama a kupoval první florbalku. Tak jsem se dostal k florbalu a ke svým prvním zápasům v nedalekých Alšovicích.

Celý život dojíždíš až z Jablonce nad Nisou. Co tě motivovalo k tomu, hrát zrovna v Turnově?

Do toho mě navezl David Pospíšil, se kterým jsem hrál právě v Alšovicích. Tamní sokolská soutěž zanikla a David mě kontaktoval s tím, že je možnost jít hrát do Turnova. Jelikož jsme byli dobří kamarádi a hrát mě s ním bavilo, souhlasil jsem. Na dojíždění to bylo celkem náročné, na každý trénink jsem musel ze školy v Liberci jezdit autobusem do Turnova, zpět jsem pak jezdil s Pospíšilovými autem do Alšovic, a dále večer autobusem domů do Jablonce.

V historických análech jsem dohledal, že první gól v turnovských barvách jsi zaznamenal v první lize dorostu proti Litvínovu. Vzpomeneš si na tento gól?

Tak to je jasné. Upřímně, nevím kdo mi nahrál na půlce hřiště, ale poté jsem s balonkem na florbalce sám obehrál dva soupeře, nejprve u mantinelu prvního a druhého pak kousek od velkého brankoviště a následně jsem vystřelil do pravého horního rohu branky, kde golman nechal prostor. Tak takhle přesně se to nejspíš nestalo, protože jak jsi zmínil, bude to 16 let v Turnově, takže si to rozhodně nepamatuji :D

Hned další sezonu jsi už naskočil za muže. Jaký tým se kolem tebe v té době pohyboval?

Tehdy se na palubovce proháněly turnovské legendy jako Brož či Kolomazník a další. S Jakubem Hakenem z dorostu jsme dostali příležitost chodit si zatrénovat s muži a následně zahrát pár zápasů za "B" tým a následně i za mužské "A". Byly to cenné florbalové zkušenosti, ale také možnost se poznat s hráči, se kterými jsem následně několik let strávil spoustu svého času a to jak na hřišti, tak mimo něj.

Zajímavostí také je, že jsi během své dlouhé kariéry neměl žádné velké zranění. Zažil jsi vůbec nějaké?

Zaplať bůh se mi tyto trable vyhnuly. Maximálně jsem si sem tam něco narazil, ale to za den-dva rozchodíš.

Zažil jsi i mnoho letních turnajů, dokonce i v zahraničí. Na který vzpomínáš nejradši?

Nejraději vzpomínám na výjezdy do Bělehradu v Srbsku a na turnaj ve Vezsprému v Maďarsku, kde to tehdy cinklo třetím místem. Každý turnaj měl své kouzlo, a žádný nebyl stejný jako předchozí. Sestava na výjezdy byla vždy jiná, ale zábavy jsme si vždy užili až dost. Tímto děkuji hlavně Radimovi, který se o výjezdy postaral.

Po sestupu z tehdejší druhé ligy se začal tvořit nový mužský tým a ty jsi už nastupoval do své páté sezony. Jak jsi vnímal tuhle změnu, kdy se měnila celá generace?

Tehdy po neúspěšné sezóně skončil Kouřil jako hrající trenér, a také pár dalších hráčů. Nově však do týmu přišli hlavně budoucí turnovská esa jako Matěcha či Palatínus starší. Kluci sbírali body jak na běžícím páse a není divu, že byli nejproduktivnější v týmu. Dobře také fungovala obrana a brankáři, a proto jsme měli výrazně nejméně obdržených branek z celé soutěže. Sezóna s jednou prohrou vyústila v jednoznačný postup zpět do 2. ligy.

Až do sezóny 16/17 jsi v působil v áčku, jako jeden z těch úplně nejzkušenějších. Jak se podle tebe turnovský elitní florbal za ty roky vyvinul?

Z hráčů, kteří chodili jen na páteční „nominační“ tréninky, protože se o víkendu hraje, se stal stabilní tým, který trénuje poctivě dvakrát v týdnu a má trenéra, který je pouze na střídačce. Za mě, varianta s hrajícím trenérem není vždy ideální, protože nemá takový přehled jako klasický trenér. Také přišla doba, kdy za tým hrají odchovanci klubu, což je dobře. Přiznám se však, že zápasy A týmu sleduji již jen sporadicky, když najdu čas se zajet podívat. Spíš se podívám na výsledek zápasu online.

Na jakou sezónu vzpomínáš nejraději?

Bude to asi ta první sezóna v Národní lize, kde jsme se ze sedmého místa probojovali do Play off. Tehdy si nás suverénní Chomutov vybral do prvního kola. Sice jsme sérii po prvních dvou utkáních prohrávali 0:2, kdy jsme dvakrát prohráli v prodloužení, ale pak jsme se dvěma výhrami doma zase vrátili do Chomutova na rozhodující pátý zápas. Na tehdejší poměry byla slušně zaplněná hala, cca 400 diváků, kteří vytvořili super atmosféru. Přestože jsme nepostoupili, vybaví se mi tato série jako první.

Po této sezoně jsi svoji kariéru zasvětil už jenom béčku, kde patříš k základním stavebním kamenům sestavy. Co by si v B týmu uvítal?

Asi jen to, abychom se na zápasy scházeli ve větším počtu než 6-7 lidí do pole, a hlavně měli v brankovišti vždy golmana. Jednou se dokonce stalo, že nám přivezli tašku s výstrojí a museli jsme se dohodnout, kdo si poklečí. No a také bych si přál, aby to kluky v B týmu bavilo a mohli jsme spolu ještě pár sezón odehrát, protože končit s florbalem se mi ještě nechce.

Kdybys mohl složit nejlepší pětku ze všech turnovských hráčů napříč historií v nejlepších letech a kondici, jaká by byla tvoje volba a proč?

Na prvním místě zde musí bez pochyby být Štěpán Matěcha, jakožto prozatím nejlepší turnovský hráč. Laťku nastavil tak vysoko, že ho jen tak někdo nepřekoná. Dále bych to doplnil o rychlost a tah na branku Vojty Palatínuse, a také šikovnost jeho bratra Antonína. Vzadu bych nechal tvrdit muziku Vitáska, no a posledním by byl Péťa Brož se svými kudrlinkami s míčkem na čepeli.

Za svou kariéru jsi byl bodově vždy velmi produktivní. Z jakých situací na hřišti nejčastěji skóruješ?

Když myslíš :-) Dříve to bylo asi nejčastěji v předbrankovém prostoru. Bavilo mě to pošťuchování se před brankou se soupeři a následné zakončení odražených balonů v prostoru. Dneska v B je to asi dost různé.

Letos slaví klub 25 let své existence. Co by jsi klubu popřál?

Aby fungoval minimálně ještě jednou tolik a jednotlivým kategoriím, aby se v jejich soutěžích dařilo obsazovat přední příčky.

Poslední otázka, uvidíme Marka Palu na letošním florbalovém plese?

To je daleko, takže těžko říct :-)