Trenérský dotazník

Jak si ti daří v době koronavirové?

Snažím se na to moc nemyslet, i když samozřejmě celou záležitost sleduji a vnímám. Zatím jsme doma všichni zdraví, a to si myslím, že je určitě to nejdůležitější. Co se týká toho omezení, je to určitě protivné, ale já jsem z generace, kdy za mého dětství jsme toho také moc nemohli a zvládli jsme to. Buďme pozitivně naladění a vše se v dobré obrátí.

Jak jsi se vlastně dostal k florbalu?

Úplně náhodou. Nikdy jsem tento sport nedělal, v podstatě jsem o něm věděl jen to, že existuje. Vlastně za to mohou mé děti, které od mala vedu ke sportu jako takovému a když jsem jim dal možnost, ať si vyberou nějaký sport, vybraly si právě florbal.

Co tě přivedlo k trénování?

Jak jsem již zmínil, byly to právě mé děti, které florbal úplně pohltil a věnují mu každou volnou chvilku. Začal jsem s nimi všude chodit a sledovat vše kolem florbalu. V tu dobu je ještě trénoval Vráťa Salaba a právě ten, mně i jiným rodičům navrhl, zda bychom si nechtěli udělat licenci na trenéra. Sám se holkám poctivě věnoval a volných víkendů opravdu mnoho neměl. A tak jsme se ještě s jedním tatínkem domluvili, že mu v tom pomůžeme.

Co tě na práci trenéra baví?

Je to hlavně práce s dětmi, které mám velice rád. Umí se radovat z maličkostí, dodávají člověku energii, optimismus a radost. Zároveň s nimi přijdu úplně na jiné myšlenky.

Je naopak něco, co tě na trénování štve?

Občas při trénování vidím, jak děti dokáží být na sebe zlé. To mi opravdu vadí, ale ruku na srdce, oni dělají jen to, co někde vidí. Takže snažme se všem dětem, nejen svým, být dobrým příkladem.

Jak se podle tebe pozná dobrý trenér?

Myslím si, že je to takový člověk, na kterého pak většina těch, které trénoval, vzpomíná v dobrém. Je to stejné jako ve škole. Jsou oblíbení a neoblíbení učitelé, ale s odstupem času pak zjistíme, že právě leckdy ten neoblíbený nám toho hodně dal a myslel to s námi dobře. V tu chvíli si to však neuvědomujeme. Takže i dobrý trenér se podle mého názoru nepozná na první pohled, ale ukáže až čas, jak dobře nebo špatně dělal svoji práci. I on je jen člověk, který se vyvíjí, má právo na chyby a pokud se z chyb poučí, má velkou šanci stát se dobrým trenérem i člověkem.

Kterým kategoriím se v současnosti věnuješ a proč?

Aktivně se věnuji mladším a starším žákyním. A proč? Důvodů je více. Kromě toho, že tam působí mé dcery, je tam i dobrá parta holek a dobrý realizační tým. Baví mě to a naplňuje.

Jaký je nejsilnější zážitek, který máš spojený s florbalem?

Asi zatím nejsilnější zážitek mám z turnaje Tatran cup 2020, kde jsme poměřili síly s takovými soupeřkami, jako je Tatran Střešovice nebo Black Angels. Už to, že holky postoupily ze skupiny na úkor domácích děvčat z Tatranu, které v základní skupině porazily, byl obrovský úspěch. A když pak postoupily až do finále, kde na samostatné nájezdy porazily Black Angels, nemohl jsem tomu uvěřit, že to dokázaly. Byl jsem na ně opravdu hrdý.

Co bys vzkázal svým svěřenkyním?

Co bych jim vzkázal? Snad jen to, že je úplně jedno, co člověk v životě dělá, ale když už to dělá, tak ať to dělá poctivě, s maximálním nasazením, a hlavně s láskou. Pak se dříve nebo později určitě nějaký výsledek dostaví. A ještě jeden vzkaz: „Holky děkuji za super zážitky, které jsem mohl s vámi zažít. Moc díky a hlavně se hýbejte.“

Bonusy - ještě něco navíc

Jakým sportům jsi se ty osobně věnoval nebo stále věnuješ?

Soutěžně jsem dělal dva sporty, fotbal a šachy. I když šachy většina lidí jako sport nebere, tak věřte tomu, že je to opravdu náročný sport. Fotbal jsem hrál na úrovni krajského přeboru a šachy jsem hrál na republikové úrovni. Dnes aktivně hraji pouze lední hokej, kde jsme spolu s kamarády založili tým a hrajeme Nejvyšší pojizerskou ligu. Je to taková soutěž pro neprofesionály. Jinak se samozřejmě žádnému sportu nevyhýbám, všeobecně rád sportuji, limitují mě už jen občasné zdravotní problémy, které jsou prý způsobené dřívějším datem narození.

Co nám na sebe prozradíš ze života mimo florbal a sport?

Co bych vám tak prozradil. Určitě bych nešel do politiky, protože já jsem člověk přímý, nemám rád intriky a lži a při mé temperamentní povaze by to asi nedopadlo dobře.

Jaké to je, být doma jediný muž na 3 dcery a manželku?

Možná mi to nebudete věřit, ale je to super. V souvislosti s florbalem si občas říkám, jestli tři není naopak málo. Ale teď vážně. Holky mi dělají radost ve všem, co dělají a společně s manželkou tvoříme perfektní tým, který jen tak něco neporazí. Cítím se s nimi velice dobře, vzájemně se podporujeme a jsme spokojení.