V dnešním díle NA MINUTKU přijala pozvání na rozhovor dlouholetá hráčka, bývalá trenérka, a především naše odchovankyně, Šárka Veselá. Pojďme společně trochu nahlédnout do oddílové historie. Píše se rok 2008 a Šárka přišla na svůj první trénink. Nyní, o třináct let později má za sebou tréninků tisíce a zápasů stovky. Avšak stále ve svých šestadvaceti nehodlá florbalové prostředí opustit.

Ahoj Šárko, v úvodu jsem se tě snažil krátce představit, zapomněl jsem na něco?

Ahoj, myslím, že máš úplně přesné informace a na nic jsi nezapomněl. Dobře si na svůj první trénink na Žižkovce pamatuji, ale samotnou mě teď překvapilo, kolik už je to let. Hodiny, které jsem od té doby strávila po halách na trénincích a zápasech, se už ani nedají spočítat…

Svá první florbalová léta si prožila v turnovském dresu, v roce 2012 jsi se na rok přesunula do tehdy extraligového týmu libereckého FBC, jak s odstupem času hodnotíš tuto změnu?

Když jsem začínala s florbalem, hrála jsem v kategorii žákyň, pak jsem přešla do dorostenek a následně i juniorek. V roce 2012 se v Turnově bohužel tým juniorek nedal dohromady. Sice jsem tu chodila na tréninky s juniory, ale přece jen byli daleko lepší než já a navíc mi chyběly zápasy, které jsem nehrála. Proto jsem se rozhodla pro přestup do Liberce. S odstupem času hodnotím tento krok určitě pozitivně, byla to skvělá zkušenost a navíc jsem „trefila“ dobu, kdy jsme měly v Liberci opravdu silný tým a došly jsme až k vítězství v juniorské lize.

V letech 2017-2019 jsi měla florbalovou pauzu, co tě pro obnovení kariéry motivovalo?

Po nástupu na vysokou školu bylo pro mě složitější skloubit studium s florbalem. Nechtělo se mi dojíždět z Prahy do Liberce a zároveň jsem ani nechtěla hledat nový tým v Praze. Bylo tedy jasné, že pokud se k florbalu vrátím, bude to nejspíš zpět v Turnově. Během doby, kdy jsem nehrála, se trochu obměnilo složení týmu žen a holky zároveň dokázaly postoupit do 1. ligy. To mě tedy částečně nalákalo k návratu. Ale nejspíš tím zásadním důvodem bylo zahrát si znovu se ségrou, se kterou jsme spolu hrály naposledy někdy v žákyních. Bohužel jsme rychle zjistily, že máme na hřišti dost podobné návyky, a tak raději každá hrajeme v jiné pětce…

Začátek letošní sezóny je v týmu žen jako na houpačce. Na úvodní vydařený víkend se vám nepodařilo navázat a po prohrách s Plzní a Texas jste poprvé zavítaly na domácí palubovku, kde jste nejprve zdolaly Rudé dračice a následně podlehly Soběslavi. Jak tedy zatím hodnotíš dosavadní výsledky a výkony týmu?

Jak říkáš, naše výkony jsou prozatím dost nevyrovnané. Trochu těžko se nám s tím bojuje, často přizpůsobujeme hru soupeřkám, i když bychom mohly být daleko lepším týmem. V další části sezóny se musíme odrazit od dobrých výkonů, trpělivě hrát naši hru, přidat bojovnost a nemít ze zápasů přehnaný respekt. Osobně si myslím, že máme na to, abychom se držely minimálně ve středu tabulky a dokázaly překvapit i silnější soupeřky.

Podobně jako v týmu mužů došlo ve vaší kabině k velkému omlazení kádru, jak se vám spolu hraje a co říkáš na mladé naděje turnovského florbalu?

Na rozdíl od týmu mužů dochází u nás k omlazení kádru skoro každý rok. Dlouhodobě bojujeme s tím, že je nás méně, než bychom si přály, a že před každou sezónou několik hráček z našeho týmu odejde. Naštěstí tým vždy doplní nově příchozí hráčky z juniorek. Letos to mají mladé holky o to těžší, že s námi loni kvůli covidové pauze nemohly ani trénovat a teď rovnou naskočily do základní sestavy. Individuálně jsou všechny velmi šikovné, chtěla bych zmínit alespoň Adélu Kyselovou, která patří k nejmladším v našem týmu, a přesto je v první pětce kanadského bodování celé ligy. Občas nám v některých utkáních chybí více klidu a zkušeností, ale věřím, že až vyladíme souhru a systém naší hry, půjdou naše výkony ještě nahoru. Určitě budeme rády, když si fanoušci najdou cestu na naše domácí zápasy a podpoří nás v boji o další body!