Covidová doba

Jak zvládáš současnou covidovou dobu?

To tedy nezačínáme moc vesele. Zvládám to, co jiného můžu dělat, že? Je to pro mě dost zvláštní, když nepočítám letní prázdniny, tak jsem vlastně byla od března jen doma. Přes půl roku jsem neviděla spolužáky a nebyla ve škole. Nechce se mi věřit, že to říkám, ale už mi vážně chybí lidi.

Jak se v současné době udržuješ ve formě?

Třikrát týdně máme individuály, o které se nám stará Vráťa Salaba. Snažím se dělat i další věci, ale nestíhám jich tolik, kolik bych chtěla. Zaměřuji se více na kompenzační cvičení, na tréninku se nestíhají a zanedbávají, tak alespoň teď mám na ně čas.

Tipneš si, jestli se sezóna stihne dohrát a případně, kdy bychom mohli začít zase trénovat?

Tipnout si netroufám, ale alespoň jeden zápas v téhle sezóně bych ještě odehrát chtěla. Doufám, že s novým rokem přijde i obnovení sezóny a tréninkové činnosti.

Tým žen v 1. lize

Jsi kapitánkou týmu žen, jak hodnotíš úvodní část sezóny, která se stihla odehrát?

Rozhodně kladně, máme v týmu teď výbornou atmosféru a doufám, že si ji udržíme i do dalších sezón. Na zápasy jezdíme víceméně bez trenéra, což je vždycky těžké, zvlášť pro holky. Musím ale říct, že to zvládáme skvěle, občas si musíme věci důrazněji vyjasnit, ale táhneme za jeden provaz. Výsledky jsou jako na houpačce, nicméně pro mě je teď důležitější pocit než skóre, i když z vítězného zápasu se odchází lépe než z prohraného.

Jak jsi spokojená se složením týmu a zapojením juniorek do sestavy?

Jsem moc spokojená, složení týmu se proti loňsku trochu osekalo, ale pevné jádro zůstalo. Juniorky jsou nám velkou posilou nejen početně, ale i herně – stačí se podívat do statistik. Doufám, že i ony jsou spokojené a že je to s námi baví.

Máte s holkami pro letošek nějaké cíle?

Cíl je jasný: play-off. A pak co nejdál to půjde.

Jak vidíš budoucnost ženského florbalu v Turnově, bude extraliga?

Vždycky jsme měli a máme nadané hráčky, o tom žádná. Největší úskalí je malá základna, pokud se na tom bude dále pracovat a holky přečkají náročné období puberty, tak se má ženská extraliga rozhodně na co těšit.

Perličky - co se do prvních dvou částí nevešlo

Jak jsi se vlastně dostala k florbalu a máš nějaké osobní cíle, na které bys chtěla dosáhnout?

Já se dostala k florbalu přes ségru Šárku, které posílám velké díky! Osobní cíle? No ráda bych si jednou tu extraligu pinkla, ovšem úplně opustit Turnov se mi taky nechce. Příští rok mám poslední možnost na střídavé starty, tak by byla škoda toho nevyužít.

V současné době máš v rámci oddílu i další funkce, přiblížíš nám to?

Největší změnou je pro mě místo ve výboru oddílu, jsem moc ráda, že jsem součástí. Líbí se mi možnost vidět „do zákulisí“ a možnost rozhodovat o dění. Poslední měsíc jsem taky párkrát zavítala na trénink starších a mladších žákyní, kde pomáhám Jardovi Pajkrtovi a Miloši Cidlinskému.

Co tvůj mimoflorbalový život, co nám na sebe prozradíš?

Mimo florbal jsem extrémně obyčejná osoba. Ráda jím, zvládnu spořádat celé balení rakviček se šlehačkou na posezení. Při vyhledávání na Googlu se dívám i na druhou stránku. Mám pokojového mazlíčka Otmara, dělá mi správce sítě. Poslouchám především DJ Arnoštka. Umím hýbat jedním obočím. A to už by stačilo, něco si musím taky nechat pro sebe.

Vysvětlíš nám na závěr, jak vznikla tvoje přezdívka „Karel“?

Přesné podrobnosti už si nepamatuji ani já, ale vděčím za ni Zuzce Syrotiukové. Ta mi tak začala říkat na jednom turnaji a velmi brzy se to zalíbilo i ostatním. Musím říct, že jsem si na ni hrozně zvykla a dneska už na oslovení „Lucko“ skoro neslyším.

Děkujeme za odpovědi a přejeme hodně štěstí ve florbalovém i soukromém životě!