Trenérský dotazník

Jak si ti daří v době koronavirové?

Pokud to budu brát všeobecně, tak dobře. V mém okolí se zatím nikdo nenakazil, což je jedna z nejdůležitějších věcí - být zdravý, pak můžeme přemýšlet co dál. Jinak je to strašně chaotické a náročné, jelikož se pořád něco mění a mám doma děti, které se učí doma „online“, takže i já se mám stále co učit. Snad to bude brzy za námi a všichni se ve zdraví sejdeme v hale.

Jak jsi se vlastně dostal k florbalu?

K florbalu jsem se dostal díky mé dceři, kterou k florbalu přivedla spolužačka ze školy.

Co tě přivedlo k trénování?

To je vlastně práce Vráti Salaby. Původně jsem chodil jako doprovod s dcerou na tréninky. Když jsme začali jezdit na zápasy, tak jsme všichni spolu trávili dost času, Vráťa se zeptal, jestli by jsme nechtěli pomoci s Milošem Cidlinským při trénincích. Oba jsme na tuto výzvu kývli a tím jsem se dostal k trénování.

Co tě na práci trenéra baví?

Ta práce s dětmi, oni jsou hodně spontánní a je vidět koho to baví a nemusí se k sportu nutit. Pak tu jsou takové děti, které nemají  sport automaticky nastaven jako číslo jedna a to je právě na tom to zajímavé, taková moje výzva - dobře udělaný trénink, který je baví. A pro mě je tu ještě jeden takový bonus a to, že mohu trávit více času se svými dětmi, jelikož už obě dcery hrají florbal.

Je naopak něco, co tě na trénování štve?

Momentálně ta situace kolem koronavirové epidemie, jelikož se nemůže trénovat a hrát. Měli jsme připraveno několik novinek a ani jsme je bohužel nemohli naplno rozjet. Myslím, že to ztížilo nábor nových holčin a kluků, což považuji za jednu z nejdůležitějších věcí.

Jak se podle tebe pozná dobrý trenér?

To je velmi těžká otázka, na kterou asi není  jednoznačná odpověď. Podle mě je to ten trenér, který tomu dá maximum toho co je schopen a to jak svými vědomostmi, které stále rozvíjí, tak i zkušenostmi. Dobře to dokáže předat svým svěřencům a správně je motivovat.

Kterým kategoriím se v současnosti věnuješ a proč?

V současnosti se věnuji společně s Františkem Záleským holčičkám v přípravce,  které pevně věřím vydrží a příští rok půjdou do elévek. Pak se věnuji mladším žákyním a snažím se pomáhat Milošovi se staršími žákyněmi.

Jaký je nejsilnější zážitek, který máš spojený s florbalem?

Můj nejsilnější emotivní zážitek byla účast s mladšími žákyněmi na NisaOpen, kde jsem byl ještě jako divák. Poprvé jsem byl na tak velkém turnaji. A i když holky prohrály v play-off, tak tam nechaly absolutně všechno, jak fyzicky, tak psychicky a do budoucna jim to hodně dalo.

Co bys vzkázal svým svěřenkyním?

Holkám bych rád vzkázal, ať neusnou na vavřínech, sezóna se může kdykoliv rozeběhnout a nebude čas se dostávat znovu do formy, tak jak to je za normálních okolností. Tímto bych rád poděkoval i „Karlovi“ (Lucka Veselá) za to, jak jim perfektně připravila domácí tréninky.

Bonusy - ještě něco navíc

Co chata, už je zazimovaná?

Už jen dohrabat listí a bude zazimovaná. I když pořád je něco, co se tam dá dělat a zlepšovat, kdo má chalupu, tak dobře ví o čem mluvím.

Co nám na sebe prozradíš ze života mimo florbal a sport?

Spoustu času mi zabere zmíněná chalupa. Ještě se snažím včelařit a věnovat se dětem, tam mám velké rezervy, ale díky florbalu to je o trochu lepší.