Trenérský dotazník

Jak si ti daří v době koronavirové?

Velmi pracovně. Mimo svůj hlavní pracovní úvazek působím zároveň jako správce výpočetní techniky na základní škole, takže i v současné době mám o zábavu postaráno.

Jak jsi se vlastně dostal k florbalu?

V sedmé třídě jsem viděl letáček, který zval k náboru na florbal. V té době hodně frčel hokej a florbal mu byl podobný, takže jsem neváhal.

Co tě přivedlo k trénování?

V podstatě asi touha to vyzkoušet. V době mých trenérských začátků navíc v Turnově přestaly fungovat týmy mládeže, takže se podařilo to skloubit a znovu tak mládež rozjet.

Co tě na práci trenéra baví?

Záleží na kategorii. U těch nejmenších je to uvolněná atmosféra, kdy se děti především učí a každý trénink a zápas je na jejich rozvoji velmi znát. U dospělých jsou to ,,zdravé“ emoce během utkání, kdy jste vtaženi do děje a vnímáte pouze samotný zápas.

Je naopak něco, co tě na trénování štve?

Tiskové konference... teď vážně, neřekl bych štve, ale nerad sděluji nepříjemné věci, třeba pokud se hráč nevejde do sestavy na utkání. Obecně mi však někdy vadí přístup hráčů k našemu sportu, občas je už potřeba mu něco obětovat a ne každý to dokáže.

Jak se podle tebe pozná dobrý trenér?

Znovu se musím odkázat na jednotlivé kategorie. U dětí je podle mě dobrým trenérem ten, jehož svěřenci sportují celý život a který jím dá správný základ pro budoucí rozvoj. U dospělých budou tím měřítkem asi výsledky, ale zároveň by to mělo být i umění dostat z hráčů jejich maximum. Za dobrým trenérem stojí také hráči, kteří věří jeho schopnostem a sdílí jeho myšlenky, stejně jako trenér naslouchá myšlenkám hráčů.

Kterým kategoriím se v současnosti věnuješ a proč?

Jde o kategorie elévů v Turnově a o tým dospělých v nedalekém klubu. Pro mě jsou tyto dvě kategorie ideálním vyvážením mezi hrou ,,na výsledky“ a tím bezstarostným proháněním míčku mezi mantinely, kde navíc mám možnost děti trochu popostrčit do jejich florbalové a možná i životní kariéry.

Máš nějaký rituál nebo speciální metodu?

Přiznám se, že rituál nemám a s metodou je to podobné. Na každého hráče či trénink se hodí jiná metoda a je na trenérovi zvolit tu správnou.

Vybaví si ti nějaký výrazný nebo oblíbený svěřenec, který ti prošel rukama?

Pokud bych měl vybrat jedno jméno, tak to bude Martin Hejduk, současný hráč turnovského A týmu.

Jaký je nejsilnější zážitek, který máš spojený s florbalem?

Těch je víc a jsem za ně rád, protože právě pro tyhle okamžiky se florbalu věnuji. Silný, i když, smutný zážitek je z roku 2008, kdy jsme na domácím hřišti nedokázali v napínavém utkání porazit Děčín a tím nám unikl postup do tehdejší 2. ligy. Pozitivní zážitky pak přišly už spíš v roli trenéra, především první roky u mužského týmu. Vítězství v regionální lize, postup do Národní ligy a první play off série proti Chomutovu.

Máš nějaký cíl nebo vysněnou metu, na kterou bys chtěl jako trenér dosáhnout?

Nadále se nechávat vtáhnout do zápasů a tréninků, to bude hlavním cílem a na to se třeba nabalí další postupné mety.

Bonusy - ještě něco navíc

Jak hodnotíš svoje působení v nejmenovaném vesnickém oddílu?

Myslím, že jsem tam měl velké štěstí na lidi a na hráče. Během několika let se tam podařilo vybudovat prakticky nový oddíl, včetně družstev mládeže. Tým mužů se z nejnižší soutěže prokousal do Divize, kde hraje důstojnou roli. Byla to velká trenérská zkušenost a za sebe ji můžu hodnotit jedině kladně. Doufám, že spokojenost je snad oboustranná.

Kdy jsi si byl naposledy zahrát kuličku?

To je opravdu otázka na tělo. Stihl jsem to ještě letos v lednu ;-)

Čím to, že je Vyskeř takovým hnízdem všech možných talentů?

Je to nadmořskou výškou, která dává sportovcům velké plusy do jejich výkonnosti :) a také vášní, kterou tu lidé dávají do všeho co dělají.